Před koronavirem se nemůžeme věčně schovávat

Zdroj: Ze Zdravotnictví
Autor: Vladimír Barák

Eliminační strategie, kdy jednotlivé státy zavřely hranice a omezily život občanů rozsáhlými lockdowny, není cestou ke zvládnutí pandemie covid-19, má jasno Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy a lékař – biochemik. „Možná by nás všechny chtěli někteří zavřít do kotců. Každého zamkneme a uvidíme, co to udělá? Co to je za uvažování? Můžeme zakázat nějaké aktivity, uzavřít místa, kde se potkávají lidé, přikázat respirátory a roušky. Řada opatření ale vůbec nedává smysl,“ říká rektor ve velkém rozhovoru.

* Začněmě u vámi vedené instituce. Jak jste se na Univerzitě Karlově připravili na začátek zimního semestru?

Přípravy na nový akademický rok stále probíhají. Na konci června se ještě dokončovala praktická výuka a zkoušelo se. Nyní vyhodnocujeme distanční výuku v končícím semestru. Nasbírali jsme spoustu dat od učitelů i studentů. Vyplývá z nich, že asi 80 procent studentů hodnotí na univerzitě zvládnutí distanční výuky velmi dobře. Radost mi udělalo také to, že od začátku června jsme mohli uspořádat promoce absolventů. Já osobně věřím, že díky očkování a promoření veřejnosti začne nový akademický rok standardně, tedy prezenčně, a že tak doběhne až do konce. Přál bych si, aby neradostné dny plné omezení, lockdownů a opatření už skončily.

* Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch už preventivně varoval před scénářem Velké Británie, kde kvůli indické „delta“ mutaci opět skokově narůstá počet nakažených. „Je to jen otázka času,“ řekl ministr. Mám to chápat tak, že situace se opakuje? Že léto zase budeme mít volnější, abychom na podzim vše zavřeli?

Víte, pan ministr se v tomto dopustil chyby, jako řada lidí před ním. Srovnává nesrovnatelné. Na začátku pandemie, tedy loni na jaře, jsme neměli žádnou znalost, byli jsme v úplně nové situaci. Pak během léta 2020 došlo k rozvolnění opatření. Řada lidí dnes říká, že kdybychom v létě nerozvolnili, nedošlo by k podzimní vlně. To je ale úplný nesmysl. Již víme, že virus má určitou sezonnost a té silnější podzimní vlně jsme se zcela vyhnout nemohli. Loňský průběh se však letos nezopakuje. Přestože v současné době bohužel narůstá počet lidí, nakažených delta mutací viru, díky postupujícímu očkování se u většiny závažný průběh. Nezvyšují se díky tomu ani nijak zásadně počty osob, kteří končí s covidem v nemocnici.

* V čem tedy srovnáváme nesrovnatelné?

Loňské léto bylo jiné, než jaké bude to letošní. A jinak bude vypadat i letošní září. Situace je zcela odlišná. Vloni v létě ještě nikdo nebyl naočkovaný. Nákazou si prošla jen velmi malá část populace. V současnosti už je to ale jiné. První dávka očkování byla aplikována pěti milionům lidí. Dokončené očkování mají už tři miliony lidí. K tomu si připočtěte ty, kteří již infekci prodělali a disponují imunitou. Dobrou zprávou je také to, že jsme umožnili očkovat se i mladším ročníkům, kdy na vakcínu dosáhnou už i děti starší 12 let. Ty mladší nejsou priorita – víme, že těžký průběh onemocnění je u nich raritní. Při vědomí tohoto si myslím, že na konci letních prázdnin bychom mohli dosáhnout výrazné proočkovanosti. Na druhou stranu však musíme zůstat ostražití a v očkování nepolevovat.

* Mutace delta se tedy nemusíme tolik obávat, pokud se nám bude dařit očkovat?

Tak pokud se chcete preventivně obávat, tak už se obávejte i omegy nebo sigmy nebo dalších mutací, které nepochybně vzniknou. Biologickou vlastností viru je mutovat, s tím vůbec nic nenaděláte. Z odborných zpráv ale vyplývá, že pokud jste naočkován a disponujete dostatečnou ochranou, i dnešní strašák delta vás může napadnout jako jakákoli jiná virová infekce. Jen se nemusíte tolik obávat těžkého průběhu, pravděpodobně neskončíte v nemocnici. Ale opravdu si nemalujme obrázek, že očkováním dosáhneme toho, že nikdo z nás už nikdy nebude mít koronavirovou infekci. Samozřejmě, že ji mít budeme. Ale nebudeme na ni tolik umírat či pobývat v nemocnicích.

* Takže i když budu naočkovaný, stejně nemám záruku, že covidem neonemocním?

Záruku nemáte. Ve světě není výjimečné, že i lidé plně naočkovaní opět mají covid-19. Ale zpravidla nekončí v nemocnici, průběh nemoci je lehčí. A to je pro nás klíčové – nesmíme dopustit zahlcení zdravotnického systému. Nesmíme mít plné nemocnice a mnoho zemřelých. Toho dosáhneme očkováním.

* V minulosti jste od některých novinářů dostal nálepku „promořovač“. Předseda Mezioborové skupiny pro epidemické situace MeSES, lékař Petr Smejkal ale uvedl, že strategie promoření se ukázala jako nesmyslná. „Ukazuje se, že státy, které zvolily eliminační strategii, uspěly nejen v ochraně zdraví, ale nakonec i finančně,“ řekl Smejkal. Co si o tom myslíte?

Žijeme bohužel v době, kdy vítězí laciné nálepkování před snahou ověřovat si fakta. To se týká také mých komentářů. Míchají se tady dvě věci. Jednou je aktivní promořování, tedy cílené šíření viru v populaci. Pro to jsem nikdy nebyl. Druhou věcí, o níž jsem skutečně několikrát hovořil, je skutečnost, že promořování je přirozený efekt. Zde bych rád ocitoval slova docenta Rastislava Maďara, mediálně známého epidemiologa: „Situace u nás je dobrá. Díky promořování a očkování.“ Takže ať si říká kolega Smejkal a další, co chtějí, ale promořování se nedá zabránit, protože jde o přírodní proces. Je to stejný přírodní proces, jako to, že večer zapadá slunce. Pokud se lidé setkávají, promořují se. pokračování na straně 2 Rektor Tomáš Zima: Před koronavirem se…

* O to možná panu Smejkalovi jde. Omezit setkávání lidí, aby se vir nešířil. Tak alespoň chápu tu eliminační strategii.

Tak možná by nás všechny chtěli někteří zavřít do kotců. Každého zamkneme a uvidíme, co to udělá? Co to je za uvažování? K té eliminační strategii… Nevím, podle čeho pan Smejkal hodnotí efektivitu. Dnes vidíme, že nárůst počtu nákaz mají i ostrovní státy, které omezily cestovní ruch. Nakažených přibývá i ve vysoce disciplinovaných státech, jako je Německo či Japonsko. Tím je myslím doloženo, že bojovat s přírodou je velmi těžké, ne-li nemožné.

* Jaká opatření tedy mají smysl?

Nejsem zcela proti eliminační strategii propagované panem Smejkalem, ale myslím, že je při ní nutné využívat zdravý rozum. Ano, pokud v nějaké lokalitě vznikne ohnisko, je nutné jej zachytit včas. Mohu zakázat nějaké aktivity, uzavřít místa, kde se potkávají lidé, přikázat respirátory a roušky. Tím možná dosáhnu zpomalení šíření infekce. Ale pak jsou situace, kdy tato opatření nedávají smysl.

* Jaká například?

Jednu chvíli platilo, že respirátor jste museli mít i když jste sám v lese. Nebo že jdete po liduprázdné ulici, ale roušku si nesmíte sundat, jinak vám hrozí pokuta. To jsou přesně chvíle, kdy opatření jsou naopak kontraproduktivní. V úřednickém jazyce vydáte jako ministerstvo desítky stran opatření, co zakazujete a přikazujete. U mnoha těchto podmínek ale chybí logické uvažování. To dopředu u lidí vzbuzuje potřebu pochybovat o smysluplnosti opatření jako celku. A k čemu to vede? Že nakonec nikdo nedodržuje nic. A to už samozřejmě problém je. Opatření mají být jasná, srozumitelná, jednoduchá. A hlavně musíte dosáhnout toho, aby lidé věděli, proč je mají dodržovat.

* Co konkrétně bychom v letních měsících měli všichni dodržovat, abychom minimalizovali šíření nákazy?

Měli bychom testovat lidi, u nichž je podezření na nákazu a dále ty, kteří se vrací z rizikových zemí. Také trasovat kontakty nakažených. Stát také musí sledovat výskyt mutací sekvenováním. Myslím, že smysl má i zachování roušek v městské hromadné dopravě. To je takové minimum. Stát by ale měl být připraven na situaci, kdy počty nakažených budou zase stoupat, a také jak se nákaza projevuje – tedy jaký má u nakažených průběh – lehký či závažný – to je klíčové! A pak adekvátně reagovat. Takže mít připravena další opatření a dopředu si zajistit i dostatečnou argumentaci, aby pak zase všechno nerušily soudy. Já osobně bych radil nebát se regionálních opatření. Nemusíme přece hned omezovat celou republiku.

* S dalšími významnými lékaři jste napsal otevřený dopis, v němž kritizujete plošné testování občanů, včetně malých dětí ve školách. Pan doktor Smejkal ale v rozhovoru pro Týdeník Echo uvedl, že pokud něco ve světě na školách fungovalo, bylo to právě testování a rotační výuka. Proč se neshodnete?

Mě by zajímalo, zda pro to tvrzení má pan doktor Smejkal nějaká data. Protože já je mám. Tak zaprvé: s testováním dětí má zkušenosti třeba Rakousko. Tam to dopadlo záchytem na úrovni desetin promile. Zadruhé: testovali jsme pomocí sad testů, z nichž řada nefungovala. To si místo nich rovnou můžete hodit korunou. A konečně zatřetí: testování má smysl na vrcholu epidemie. My ho udělali v květnu, kdy epidemie ustupovala. To plošné testování tedy vůbec nedávalo smysl, děti jsme jen zbytečně stresovali.

* Co rotační výuka?

Tu jsme s velkou slávou spustili skoro na konci školního roku. Byli jsme třetí zemí v celé Evropské unii, která měla nejdéle zavřené školy. Třeba ve Francii se na vysokých školách učilo i v prosinci. To, čeho jsme byli u nás svědky, byla devastace sociálních kontaktů, znalostí a dovedností mladé generace.

* Hovoříme o dětech na základních a středních školách. Podle MESES ale nejrizikovější jsou vysokoškoláci. I proto byly z celé soustavy škol ty vysoké zavřené nejdéle.

Ano, včetně zakázané praktické výuky. To dodnes nechápu. Dnes už víme, že tento zákaz byl naprosto zbytečný. Doložit to mohu na jediné výjimce z plošného zákazu: výuce studentů medicíny. Není to malý vzorek, jen na Univerzitě Karlově jich je více než dvanáct tisíc. Praktická výuka v tomto případě probíhala celý rok, včetně vrcholů pandemie. Zaznamenala média u studentů medicíny nějaká ohniska, nějakou katastrofu? Nezaznamenala! Takže já se ptám: proč jsme nemohli učit všechny studenty? Vždyť tady máme jasný důkaz toho, že školy to zvládly. Nastavili jsme taková organizační opatření, že jsme minimalizovali riziko nákazy. Praktickou výuku mohli tedy mít všichni, co ji pro své studium potřebují. Stát to ale neumožnil.

* Stát naprosto selhává, pokud jde o odbornou argumentaci. To již několikrát potvrdil soud, když zpětně rušil jedno vládní omezení za druhým. Proč jste se před zákazem prezenční výuky více nebránili?

Myslím, že jsme se snažili poměrně dost. Já i mí kolegové jsme svůj nesouhlas dávali hlasitě najevo jak u vládních představitelů, tak třeba v médiích. Někteří novináři mě za to označili pomalu za nepřítele národa. Soudní řešení je také cesta, ale čeho bychom dosáhli? Na konci června soud řekl, že květnová rotační výuka na školách byla nezákonná. A co z toho? Takové řešení má smysl jen ve chvíli, kdy soud rozhodne rychle. A stát pružně na soudní rozhodnutí reaguje. Tady se nestalo ani jedno.

* Ministr školství Robert Plaga (za ANO) údajně za otevřené školství bojoval. Pak ale musel couvnout. „Čelil jsem situaci, kdy proti mně stáli epidemiologové, lékaři, ukazovali mi čísla a říkali, že jestli nezavřeme všechny školy, tak se situace dramaticky zhorší,“ řekl v jednom z rozhovorů. Neboli podle vlády se postupovalo odborně správně…

Je to možná paradoxní, ale ministr školství v celé této vládní sérii přešlapů, pochybení a nelogičností je až na konci řetězce. Protože v době, kdy bojujeme s epidemií, přebírá největší zodpovědnost ministr zdravotnictví. To jeho resort se stává hlavní a rozhodující silou, která nařizuje a omezuje. Do toho přidejte vás, média, která mnohdy vládní představitele ženete do absurdních situací, kdy musí něco říct, musí něco rozhodnout, aniž by se vůbec stihli seznámit se situací. Takže tu máte ministra, kterého se desetkrát za den novináři ptají, co udělá, když… Pak zase média vytáhnou nějaké experty, kteří říkají něco, co třeba nemají nijak podložené, ale je to skvělé pro titulky. Vůbec role médií je podle mého názoru dost sporná. Nedávno jsem si četl článek, který už svým titulkem děsil, jak covid-19 decimuje nějaký stát, jak dochází kyslík i lidé. A když si článek otevřete, zjistíte, že se jedná o Kolumbii. Tušíte, jaký zdravotnický systém mají v Kolumbii? A že v tomto případě vůbec nemůžete srovnávat situaci s našimi podmínkami? Úplně tam chyběla snaha o zasazení do nějakého kontextu… A takových případů je celá řada. Myslím, že se nabízí otázka ohledně odpovědnosti médií, zda novináři chtějí spíše přispívat ke zklidnění, nebo lacině strašit.

* Jak kteří. Ostatně, že ke stejné věci se dá přistupovat různě, lze dokládat i na vedení tuzemských vysokých škol. Zatímco vy jste začal mluvit o tom, že chcete od září učit normálně, jiní rektoři hovoří o tom, že preventivně už počítají s dalším distančním semestrem. Proč se nedomluvíte?

Jen vás opravím: nejsou to jiní rektoři, je to jedna rektorka. To je celkem rozdíl. Já mám ale otázku, kterou opakuji: jak naučit praktickou dovednost z laboratoře v domácích podmínkách? Na to jsem zatím odpověď neslyšel. Možná jsou školy, kde praktická výuka není nutná… Jsem přesvědčen, že vysoká škola je zejména o kontaktech, přenášení znalostí, zkušeností a celkové atmosféře vysokoškolského prostředí. Distanční výuka není plnohodnotná výuka. Je to chvilková, ne úplně dostatečná náhrada. A to nemluvím jen o vysokých školách. Naučí se snad automechanik on-line opravit brzdy? Kuchař vařit? Myslím, že ne.

* Takže podle vás není důvod k tomu, aby i další semestr proběhl on-line?

Nevidím ho. Učitelé, zaměstnanci i studenti se již mohou nechat očkovat. Stačí se zaregistrovat a termín máte takřka hned. Myslím, že je potřeba si říct, že se chceme vrátit do normálu, že chceme, aby téměř veškerá výuka probíhala prezenčně. Nebo se tedy domluvme, že všechno zavřeme. To je jednoduché řešení, máte to hned a bez nějakého velkého přemýšlení. V tom případě ale dopředu upozorňuji, že nejjednodušší řešení bývají cestou do pekel.

* V křesle ministra zdravotnictví se během pandemie vystřídalo hned několik lidí. Jak to hodnotíte?

V první řadě bych asi ocenil odvahu těch pánů, že v době pandemie do takto exponované funkce vůbec šli. Dopředu jsme totiž už věděli, že cokoli ministr udělá, vždy se najde někdo, komu se to nebude líbit. Nic k závidění to nebylo ani kvůli velkému zájmu médií, která dělala danému ministrovi obraz u veřejnosti. Pokud jde o jednotlivé ministry, tak kromě docenta Jana Blatného znám všechny dlouhé roky. Myslím, že jsou to slušní lidé a že skutečně chtěli tuto zemi vyvést z krize. Snažili se dělat maximum možného.

* A co časté střídání?

To ve mně příliš dobrý pocit nevyvolávalo. Na druhou stranu, zase to není tak výjimečné. Když jsem byl děkanem lékařské fakulty, tak za sedm let jsem zažil asi devět ministrů zdravotnictví. Fluktuace na této pozici je tedy veliká dlouhodobě, a to tu ani nemusíme mít pandemii.

* Co říkáte na kauzy, kvůli kterým museli pánové křesla opustit?

Nechci hodnotit jednotlivé případy. Bylo ale zřejmé, že před rychlými výměnami často došlo k medializaci nějaké kauzy. Zatímco většinou ministři dostanou pověstných sto dní hájení, tady najednou novináři nevěnovali ministrům k rozkoukání ve funkci ani jediný den. Za takové situace se samozřejmě nepracuje snadno.

* Profesí jste lékař. Co říkáte na znovuzvolení Milana Kubka prezidentem České lékařské komory? A jak hodnotíte jeho působení během koronavirové krize?

Milan Kubek bude vykonávat už čtvrté funkční období, takže bych to označil možná za až příliš velkou stabilitu, když to porovnáme s pozicí ministra zdravotnictví (úsměv). Milan Kubek bezpochyby zná problematiku zdravotnického systému, hájí odborové zájmy lékařského stavu a ukazuje se, že i nadále má důvěru České lékařské komory. Během pandemie patřil k představitelům represivního proudu, zatímco já se řadil spíše k tomu umírněnějšímu. Během první vlny prosazoval tvrdý lockdown, což se dalo v kontextu doby chápat. Později už ale mohla jít radikálnost trochu stranou, mohlo se více pracovat s daty a méně s emocemi a dojmy. Protože pokud se na covid-19 podíváte bez zbytečných emocí, tak zjistíte, že k tomuto onemocnění máte přistupovat s respektem, nikoli však se strachem. Protože jinak se chováte, když máte z něčeho strach. A jinak, když máte respekt.

* Jenže strach přicházel i z Univerzity Karlovy. Zmínil bych například zaměstnance Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jaroslava Flegra a jeho apokalyptické vize statisíců mrtvých. Proč se od něj škola nedistancovala?

Akademická půda je ze své podstaty svobodná a my nemůžeme diktovat, co si mají jednotliví učitelé nebo studenti myslet. Několikrát jsem hovořil o roli médií a zmíním ji i v tomto případě. Pan profesor by jistě pro své prognózy neměl tak velké publikum, kdyby je ve velké míře nepřebíraly sdělovací prostředky. Ale novináři chtěli vysokou čtenost, bombastické titulky. Škoda, že se média občas nepodívala na jeho tvrzení klidným pohledem bez emocí, zda je to vůbec reálné… A zda tedy jeho předpovědi mají takovou váhu, aby pronikly do hlavních zpravodajských relací.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. Český lékař, odborně se věnuje klinické biochemii a laboratorní diagnostice. Roku 2005 byl zvolen děkanem 1. lékařské fakulty UK, v roce 2008 byl znovuzvolen. Od února 2014 zastává funkci rektora Univerzity Karlovy, nyní je ve druhém funkčním období. Od roku 2014 do roku 2019 stál také v čele České konference rektorů. Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské chemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN.

 

 

Zaúčtováno v Jiné, Média, Politika, Věda a výzkum, Vysoké školství, Zdravotnictví