Dnes jsme se sešli na společném jednání se zástupci odborů a Rady vysokých škol, abychom znovu, po roce, diskutovali kritickou situaci ve financování vysokých škol.
Naše dnešní setkání avizovalo náš společný protest – zatím velmi poklidný a nesený v akademickém duchu, protest, jenž se bude konat dne prvního září v Betlémské kapli.
Jako předseda České konference rektorů a jako rektor Univerzity Karlovy s veškerou vážností konstatuji, že ČKR i naše nejstarší a největší univerzita považují za nutné vyjádřit hlasitý, ostrý nesouhlas s tím, jak je dlouhodobě financováno české školství včetně vysokých škol.
Toto prohlášení, tento rozhodně vyjádřený nesouhlas míří nejen směrem k politické reprezentaci, ale i k široké veřejnosti, neboť každý občan naší republiky má ve své rodině či ve svém okolí někoho, koho se stav českého školství bytostně týká – ať už jako žák základní či střední školy, učeň anebo vysokoškolák.
Politikové často říkají, že „děti jsou naše budoucnost“. Pojďme se tedy podívat na některá čísla, fakta a údaje, abychom viděli, jaké barvy naše budoucnost má a jaké je, nedojde-li brzy ke změně, bude mít.
Pokud jde o vysoké školy, snad nejbolestnějším problémem a nejostudnější záležitostí, o níž se sice dlouho mluví, ale kterou vláda neřeší, je výška stipendií doktorských studentů. Toto stipendium se v dnešní době pohybuje kolem 7.500,- Kč. Doktorandem je přitom vysokoškolsky vzdělaný člověk, jenž se má v budoucnu věnovat špičkové vědě a vzdělávání studentů vysokých škol, má být pokračovatelem svých učitelů, vzorem a příkladem dalším generacím studentů, má vychovávat své následovníky. Vláda, která tento stav trpí, se ale před několika dny rozhodla navýšit minimální mzdu o 1.200,- Kč, takže má od ledna 2018 činit 12.200,-, Kč. Absolventi českých univerzit, naši doktorandi, přitom zůstávají na oněch 7.500,- korunách, ze kterých žádný člověk nemůže vyžít. Abych nemluvil pouze o doktorandech – platy jejich starších kolegů a kolegyň, asistentů a odborných asistentů respektive asistentek se na českých vysokých školách vesměs pohybují od 19 do 25.000,- Kč, přičemž se – většinou – jedná o lidi, kteří zakládají rodiny, potřebují si zajistit bydlení atd. To je jen několik typických, smutných příkladů za všechny.
Platy českých učitelů jsou zkrátka tristní, žalostné, ostudné. Český stát, jedna česká vláda za druhou, tak rezignují na svoji budoucnost. Česká republika má kvůli tomu jedny z nejnižších platů ve školství v OECD. Časté diskuse o budoucím úspěšném rozvoji naší republiky jsou v takové situaci zcela zbytečné. Podle mě tu totiž žádný průmysl 4.0 nebude, nemůže být, protože nebudeme mít žádné kvalitní odborníky, nejen pro průmysl. Nebudou-li vlády investovat do kvalitního vzdělání, vidím, bohužel, budoucnost České republiky hodně černě.
Ze všech těchto důvodů, nejenom proto, že vysokým školám nebyly v posledních letech skandálně přidány žádné peníze, nechceme a nemůžeme mlčet. Proto jsme se dnes v Karolinu sešli a pozvali k tomu i média a novináře.
Na závěr chci říct ještě jednu důležitou poznámku: osobně bych rád věřil tomu, že se na jednáních v příštích dnech a týdnech podaří nalézt klidné, racionální řešení kritické situace. Pokud se tak nestane, jsme připraveni i k radikálnějším krokům, ke krokům, jež budou mnohem viditelnější, hlučnější a mediálně vděčné.
Vysílání ČT 24 dne 28.8.2017
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/217411058060828