Datum vydání: 12.10.2019 | Datum importu: 14.10.2019 6:40
Zdroj: Magazín Víkend DNES +1 | Rubrika: Rozhovor | Strana 12 | Autor: Jan Švéd
Počet vysokoškoláků u nás stále roste. Je to dobře? Jsme chytřejší národ? „Hlavní vizitkou musí být, jakou školu kdo vystudoval,“ říká Tomáš Zima, REKTOR UNIVERZITY KARLOVY.
* Když vám doma kape kohoutek, dokážete rychle sehnat instalatéra?
Nejdřív si vezmu sikovky a snažím se opravit to sám.
* Dokážou to vaši studenti?
Nevím. Šikovnost je velký problém dnešní mládeže. Jsem z generace, kdy kluci stavěli merkura, měli všelijaké stavebnice a pilovali si tím zručnost rukou. Dnešní šestileté dítě vám postaví celé město, jenže pomocí joysticku. Všichni sedí u počítačů. Někteří prvňáčci si pak neumějí zavázat tkaničky u bot a mají problémy s příborem u jídla, aby ho nedrželi jako dva klacky.
* Ptám se proto, že lidí s titulem je víc a víc, naopak řemeslníci, bez nichž se v domácnosti neobejdeme, vymírají.
Všichni chtějí studovat, je to jejich meta.
* Proč?
Myslí si, že se budou mít lépe.
* A budou?
Jen si to myslí. Každý rok, který strávíte ve škole, má přínos, ale ne každý je pro vysokoškolské studium nadaný. Pro společnost přece musí být přínosnější šikovný zedník než nešikovný bakalář. Málokde už zaslechnete, co říkávaly naše babičky: Řemeslo má zlaté dno. Řada mladých lidí dnes vidí v řemeslu něco nedobrého. Vytrácí se povědomí o tom, že řemeslník opravdu něco umí, že je to hodnota. Před krajskými volbami se vždy mluví o tom, že bychom měli zrušit tu či onu střední školu a podpořit učňovské vzdělání. Ale realita? Zkuste si pak v Praze sehnat šikovného a schopného řemeslníka.
* Může za tento stav i nadměrná přístupnost vysokých škol?
Také. Na vysokých školách je nyní místo pro všechny maturanty, kteří se přihlásí. Mizí standardní termín přihlášek, který býval v únoru a březnu. Na řadu soukromých škol se můžete přihlásit ještě v září nebo i teď v říjnu. To není správné. Studium má být selektivní, měli bychom si více vybírat, koho přijmeme a koho ne.
* Proč to školy nedělají?
U některých oborů se tvrdě selektuje, jinde je poměr přihlášených a přijatých 1:1. Převládá zbytečná panika, že máme v Česku nízký počet vysokoškolsky vzdělaných lidí.
* Opravdu máme?
Uvedu loňská data z Eurostatu: vysokou školu v zemích EU mělo vystudováno 31 % obyvatel, u nás 23,9 %. Podle nich jsme na 23. místě z evropské osmadvacítky. Vyvolává to dojem, že jsme na tom špatně. Ovšem jde pouze o důsledek minulosti, před třiceti lety chodila u nás na vysokou školu desetina populace, dnes celá čtvrtina. Musíme počkat, až naše generace takříkajíc vymře, pak budeme mít čísla krásná.
* Jak selektujete u vás na Univerzitě Karlově?
Nesnažíme se zvyšovat počet studentů, naopak. Když jsem nastupoval, měli jsme 52 tisíc studentů, teď zhruba 48 tisíc. Snažíme se vybírat kvalitu a vzdělávat ty nejtalentovanější studenty.
* Kdy skončí honba lidí po akademických titulech?
V některých oborech už k tomu u nás v Česku dochází. Absolventi škol totiž musí dělat jinou práci, než kterou studovali. Navíc je mnohem méně honorovaná než třeba řemesla.
* Čili obrazně řečeno: když zedníci začnou vydělávat o řád víc než doktoři, uleví se vysokým školám.
S nadsázkou řečeno. Lidi si řeknou: Proč já blbec nešel na řemeslo a trápil se školou.
* Je zvláštní, v jakých profesích dnes požadují maturitu. I padesátiletí hasiči si ji museli dodělávat, aby nepřišli o práci. Řada z nich raději odešla. Přitom hasiče dělali čtvrt století, byli obětaví, mnohokrát zachránili lidský život.
Tomu říkám zrůdnost. Co hasič získá maturitou? Bude lépe hasit? Ne. Akorát zažije tři roky trápení po večerech. Nebo k maturitě dojde oklikou. A jsme tím u korupce, která pronikla i do vysokého školství. Nešlo jen o plzeňská práva. Těmto školám, jmenovat je nechci, aby mě nezažalovaly, říkám převozníci.
* Převozníci?
V pětačtyřiceti tam člověk přišel, protože v práci po něm najednou chtěli vyšší vzdělání. Potřeboval zvládnout bakalářku, tak si ji zaplatil, do školy na rozdíl od jiných studentů nechodil a oni ho na druhý břeh převezli. Jeden papír s titulem nenahradí dvacet let praxe v oboru, je nesmyslné žádat po těchto lidech zpětně vysokoškolské vzdělání.
* Berete dnešní dobu jako devalvaci vzdělání?
Co jsem právě popsal, je devalvace vzdělání. Naštěstí trh práce na ni zareagoval, řada zaměstnavatelů se ptá, z jaké vysoké školy přicházíte, jaký obor jste studoval. Až to vypovídá o vaší kvalitě. V západním světě je tohle běžný postup, dobrý plat a postavení vám nezajistí titul magistra, ale úroveň vystudované školy. Neztrácí ji Univerzita Karlova? Hezká otázka…
* Ptám se proto, že v celosvětových žebříčcích univerzit se pohybujete většinou za 250. místem. Je to důstojné vaší historické pověsti?
Před námi je řada univerzit, které nikdo nezná, ale mají peníze. U žebříčků v zásadě platí, kolik má škola peněz, tak vysoko se vyšplhá.
* V jakém smyslu?
Peníze totiž zaručují lepší vybavení univerzity i kvalitnější učitele, rozvoj vědy a výzkumu. Zatímco do školství se jinde na světě investovalo, u nás čísla až do loňska deset let stagnovala. Jsem rád, že se nám za dobu mého vedení České konference rektorů podařilo situaci otočit a vybojovat pro vysoké školy konečně více peněz. Je to ale jen první krok, po kterém musí následovat další. Druhým faktorem, který situaci ovlivňuje, je obrovský rozmach asijských univerzit. Tam státy investují do škol jedno procento HDP, u nás půl procenta.
* Je Univerzita Karlova stále prestižní? Může si student u vás připadat, jako když fotbalista dnes odejde hrát za Slavii Ligu mistrů?
Nepochybuju o tom. Jsme v mnoha ohledech na špičkové úrovni a patříme mezi nejlepší evropské univerzity. Důkazem je skvělý úspěch, kdy se nám podařilo vytvořit evropskou univerzitní alianci 4EU+, a Univerzita Karlova zahájila v rámci tohoto projektu spolupráci s dalšími pěti špičkovými evropskými univerzitami. Je mezi nimi nejen pařížská Sorbonna, ale také kodaňská, milánská, varšavská a heidelberská univerzita. Evropská komise podpořila tento projekt hodnocením 93 ze 100 bodů! 4EU+ posílí výměnu zkušeností a znalostí nejen mezi studenty a špičkovými vědeckými pracovníky, ale také mezi zaměstnanci všech šesti univerzit.
* Nedávno i vaše univerzita zažila problém s plagiátorstvím. Jak mezi studenty, tak u prorektora. Vidíte v plagiátorství jakési opisování ve škole, což dělal kdekdo z nás, nebo skandální podvod?
Záleží na rozsahu i správné expertize. Antiplagiátorský systém vám někdy ukáže shodu informací ve třiceti procentech práce, a nebude to plagiát, jindy ukáže shodu deset procent, a půjde o plagiát.
* Co s tím?
Podstatné je, jestli poctivě uvádíte zdroj informací, protože nejsou vaše, nebo ne. Dále existují obecně známá fakta – větu typu,Slunce zítra vychází v 5.58‘ napíšou všichni a není možné tvrdit, že kdo to udělá první, je originál a ti ostatní jsou plagiátoři.
* Proč se plagiátorství tak rozmohlo?
Jednoduchá odpověď: důsledek doby, extrémní tlak na kvantitu i kvalitu. Udělat toho hodně a dobře. Já věřím, že brzy budou antiplagiátorské systémy povinné na všech školách, tedy i soukromých, a že školy je budou skutečně používat. Platí, že podvádět se nemá, a to jak ve škole, tak v běžném životě.
* Vysokoškolákům teď začíná nový školní rok, vám také. Jak vypadají prázdniny rektora?
Snažím se odpočívat, číst, setkávat se s přáteli, na které bohužel nemám tolik času. Rád trávím pár dnů na malém ostrůvku v Řecku, to letos ale nevyšlo. Byl jsem místo toho chvíli na chalupě a pak s kolegy z přírodovědecké fakulty v Peru, u pramenů Amazonky ve výšce více než 5 300 metrů. Jsou to krásná místa s českou vazbou, první mapu Amazonky totiž vytvořil cestovatel Samuel Fritz, jezuitský páter a rodák z Trutnova, a prameny Amazonky popsal před dvaceti lety profesor Janský.
* Chtěl byste dnes být studentem?
Ano i ne. Dnes mají studenti úplně jiné postavení a možnosti, jsou to partneři učitelů. Proti mé generaci osmdesátých let mají nadbytek informací v elektronických zdrojích, mohou studovat ve více jazycích, část studia strávit na univerzitách po celém světě. Díky tomu posilují sebevědomí. Na druhou stranu návrat do studentského života by mě vrátil o třicet let zpátky, přišel bych o vše, co jsem prožil, o své přátele – a bez nich bych si v dnešním světě připadal opuštěnější.
* Čím se liší současný český student od toho zahraničního?
Od většinového studenta v Evropě se neliší. Od amerického možná ano.
* V čem?
Američtí studenti jsou velmi sebevědomí s relativně malým množstvím vědomostí. Umějí minimum znalostí mnohonásobně prodat. Jednou jsem letěl ze Spojených států, vedle mě seděl vysokoškolák, fajn člověk. Říkal, že studuje anglickou literaturu. Zeptal jsem se, co čte. Shakespeara, odpověděl. Povídám mu, co konkrétně čtete? Ukázal mi paperback, kde na 400 stranách byly výtažky Shakespearova díla. Tvrdil, že tohle je pro něj celý Shakespeare, že tohle mu stačí. Na druhou stranu vím, že zrovna američtí studenti to nemají jednoduché.
*Proč?
Vstupují do profesního i rodinného života zatíženi obrovským dluhem v řádech desítek milionů korun, splácejí totiž školné.
* Jakou vnitřní sílu mají dnešní čeští studenti? Dokážete si představit, že by třeba vyšli do ulic a rozpoutali svržení vlády jako před třiceti lety?
Síla studentů má být v tom, že na něco upozorní, vyvolají ve společnosti debatu, jsou ve veřejných věcech aktivní. Dnes žijeme naštěstí v demokratické společnosti, máme parlamentní demokracii a každý plnoletý vysokoškolák a občan může svobodně vyjádřit svůj názor ve volbách. To je třeba respektovat, byť se výsledky voleb nemusí někomu líbit.
* Já se však ptal na výbojnost studentstva. Jací jsou ve srovnání s předchozími generacemi?
Studenti mají dnes daleko pestřejší možnosti využití volného času a tomu odpovídá i jejich životní styl. Mluvíme o generaci Z, která chce osm hodin pracovat a zbytek času trávit svými zálibami, cestovat, věnovat se kultuře, sportu. Dřívější generace se snažila pracovat dvanáct hodin denně. Pokud jde o věci veřejné, připadají mi studenti stále stejní. Větší polovina zůstává pasivní, což platilo i v minulém režimu. Druhá část je aktivní, zakládá různé studentské spolky, organizuje se a snaží na nějaký problém upozornit a probudit společnost k větší aktivitě. Řada takových spolků je také vysoce aktivní na Univerzitě Karlově. Naštěstí je za jejich veřejnou činorodost v dnešní době nečeká perzekuce.
* Mluvili jsme o devalvaci vzdělání u nás. Je tedy dnešní průměrný vysokoškolák hloupější než ten před 30 až 50 lety?
Když já chodil na školu, také nám učitelé říkali, že jsme hloupější než ti před námi. Ale není to tak, studenti jsou pouze s každou generací jiní. Kdysi dávno byl student gymnázia takový renesanční člověk, učil se od latiny přes přírodní vědy k matematice, prostě všechno. Za nás se už specializovalo na přírodovědnou, humanitní a technickou větev. Dnes patnáctiletý student řekne: Dějepis se učit nechci, já ho nikdy nebudu potřebovat. A kdyby náhodou, najdu si všechno v Googlu.
* To si skutečně ale najde.
Jenže základní penzum znalostí by měl mít každý. Aby mohl dělat syntézu informací a nenaletěl třeba na fake news, které nás nyní zaplavují.
* Neměl by vzniknout nový studijní předmět dezinformace?
Někde na školách je ve formě seminářů. Hlavní obranou před fake news musí být ale především naše vzdělanost a snaha hledat fakta a pravdu. Před pěti lety člověk s průměrnou inteligencí snadno rozpoznal, jestli je zpráva pravdivá, nebo ne. Jenže kvalita fake news a zdání jejich věrohodnosti skokově vzrostla.
* Patří mezi fake news, že se chystáte kandidovat na prezidenta, nástupce Miloše Zemana?
(směje se) O mně se píše spousta věcí. Přijďte se zeptat na jaře 2022, až skončí moje role rektora, to vám řeknu, co budu dělat dál.
TOMÁŠ ZIMA (53) Rektorem Univerzity Karlovy je od února 2014. Vystudoval všeobecné lékařství, je expertem na biochemii a nefrologii (nauka o ledvinách), v letech 2005-2012 byl děkanem 1. lékařské fakulty UK. Má dvě děti, je velký gurmán, miluje českou kuchyni, rád vaří pro kamarády a z ciziny si vozí nové recepty. Málokde už zaslechnete, co říkávaly naše babičky: Řemeslo má zlaté dno. Řada mladých lidí dnes vidí v řemeslu něco nedobrého. 5X ANO-NE TOMÁŠE ZIMY Zpoplatnění školného? Rozhodně ne. Aktivistka Greta Thunberg? Otevřela debatu, ale některé věci jsou nerealizovatelné, například její plavba do USA. Brexit? Ano a ať už je to za námi. Co se děje, je ukázka neschopnosti politiků řešit problém. Eutanazie? Velmi tvrdě posuzovat, zda ano. A když, tak ve výjimečných případech a za přísného dohledu. Marihuana? Droga, i když některým pacientům může pomoci. Není to ale cucavý bonbon.
Foto: archiv UK